Letošní v pořadí již 10. ročník fotbalového kempu se nese ve znamení rekordní účasti. Kempu se letos účastní 74 hráčů a hráček a 13 trenérů. Kluci a děvčata si během nabitého týdenního programu vyzkouší kromě fotbalových dovedností také atletiku, workoutové aktivity, silový trénink nebo plavecké dovednosti.
Vedle rostoucího zájmu nás těší, že část současného trenérského týmu tvoří bývalí účastníci fotbalového kempu.
Od 1.1.2017 mají všichni členové České unie sportu (ČUS) úrazové pojištění u Kooperativy.
To znamená, že všechny organizace sdružené v ČUS, tedy i náš klub a každý jeho člen je při akcích organizovaných klubem (turnaje, tréninky, zápasy) úrazově pojištěn. Toto pojištění se vztahuje i na dopravu k turnajům či utkáním dokonce i pro doprovod hráčů (třeba rodičů), pokud byli k této činnosti delegovaní klubem.
Došlo také na změnu formulářů pro nahlášení úrazu, která však s sebou nese jednu nemilou povinnost. Pojišťovna vyžaduje vyplnění části formulář F přímo ošetřujícím lékařem. To znamená, že si musíte vzít tento formulář s sebou k lékaři a ještě za jeho vyplnění zaplatit. Obvyklá částka je 200 Kč. Odměnou za takto investované peníze je pro Vás navýšení pojistných plnění za většinu úrazů.
Celý text smlouvy, včetně oceňovacích tabulek a formulářů, naleznete na stránkách www.cuscz.cz v menu „Služby“.
Podstatou kempů je provázet děti v procesu uvědomělého učení. Každému dle aktuálního mentálního stavu, pohybové vyspělosti a nálady. Kemp spoluvytváří lidé, kteří svou originalitou a vlastním názorem přispívají rovným dílem k tvorbě uvolněného prostředí. Děti se mohou těšit na návštěvu profesionálního fotbalisty a vrcholového sportovce z odlišného sportovního odvětví. Přítomnost kondičního trenéra Lukáše Kopřivy obohatí děti v učení se technicky správné péče o své tělo při posilování a protahování. Zúčastní se i profesionální trenér brankářů Tomáš Věneček.
Velké díky všem, kteří dorazili v sobotu na brigádu. Drtivou většinu prací se podařilo zvládnout. Zbývají ale ještě drobnosti, které je potřeba před jarní částí sezóny připravit – sítě, lavičky, posezení pro rodiče atp.
Fotbalová asociace se v éře internetu odhodlala k nečekanému kroku. Oslovila kluby s žádostí, aby na svých webech nezveřejňovaly výsledky ani tabulky svých přípravek. Vše má pomoci posunout český fotbal na ještě vyšší úroveň. Novinka je zcela v souladu s tím, oč se snažíme i v našem klubu a proto ji vítáme. Continue reading „FAČR zakázal zveřejňovat výsledky dětí. Chce vychovat tvořivé hráče“
Vážení členové Fotbalové asociace České republiky,
v nedávné době prošlo naše hnutí celou řadou zásadních změn, zejména co se týče administrace fotbalu spočívající především v zavedení Elektronického informačního systému. Ačkoliv vyhodnocování průběhu a dopadů Fotbalové (R)evoluce stále probíhá, na tomto místě se se vší skromností odvažuji konstatovat, že byť se některým „porodním bolestem“ výše zmíněné nevyhnulo, celý proces lze označit za hladší a významně méně problematický, než bych kdy doufal. Možná, že většina z Vás má za to, že změn pro tuto chvíli proběhlo dostatek a bylo by teď vhodné fotbalové hnutí nechat na ty proběhnuvší přivyknout, přičemž tomuto závěru se dá vcelku snadno přisvědčit, okolnosti však velí jinak. FAČR (a hned v úvodu nutno podotknout, že nikoli z vlastní vůle) totiž nyní stojí před koncepčními změnami svých přestupních pravidel.
V druhé polovině roku 2014 byla Fotbalové asociaci České republiky, jakož i všem dalším členským fotbalovým asociacím, doručena výzva FIFA k předložení těch předpisů, které se dotýkají problematiky transferu hráčů. Na základě předložených materiálů bylo FAČR již v roce letošním doručeno posouzení shora uvedených předpisů (dále „posouzení“).
S ohledem na časové možnosti již nebylo možné takto významné změny, které budou naznačeny dále, a které z posouzení vyplynuly jako žádoucí, zahrnout do kompletní rekodifikace vnitřních předpisů spojené s Fotbalovou (R)evolucí k 1. 7. 2015 a Výkonný výbor FAČR tak na svém zasedání dne 31. 3. 2015 rozhodl o odložení uvedení těchto změn v život o jeden soutěžní ročník, tak aby bylo možno novelizaci řádně diskutovat a připravit. V srpnu tohoto roku též došlo k jednání mezi zástupci FIFA a FAČR ohledně posouzení v Curychu, s jehož závěry byl posléze Výkonný výbor FAČR na svém zasedání dne 1. 9. 2015 seznámen.
Účelem tohoto dokumentu je tedy zejména upozornění členů FAČR, kterých všech institutů se mají chystané změny dotknout a v jakých intencích k nim má dojít, tak aby bylo fotbalové hnutí schopno se na ně s předstihem připravit. Změna přestupních pravidel směřující k tomu, aby byla v souladu s předpisy FIFA, není totiž pro FAČR možností, nýbrž povinností, jež pro FAČR vyplývá ze Stanov FIFA. Koneckonců tuto povinnost FAČR „přiznává“ a má ji vepsánu i ve Stanovách svých.
Nyní tedy k jednotlivým změnám. Ty se dotknou následujících oblastí:
I. Souhlas mateřského klubu s přestupem, resp. volný pohyb hráčů
Otázka souhlasu mateřského klubu s pohybem hráče bude představovat bezpochyby jeden z nejvýraznějších zásahů do dnešní praxe v rámci přestupu hráčů mezi členskými kluby FAČR. Je však nutno konstatovat, že je to právě souhlas mateřského klubu, který vnáší do systému vnitrostátních transferů hráčů zásadní rozpor mezi předpisy FAČR a předpisy FIFA.
Celá problematika spočívá v tom, že dle Přestupního řádu FAČR je k přestupu hráče a priori vyžadován souhlas mateřského klubu. FIFA však ve svém posouzení vyjadřuje názor, že
a) jediným důvodem bránícím hráči v přestupu do nového klubu je smluvní vztah mezi ním a původním klubem a současně je toho názoru, že
b) požadavek na zaplacení částky za přestup (ať už jde o „odstupné“ nebo o uhrazení tréninkové kompenzace) novým klubem hráče jeho předchozímu klubu nemůže být důvodem bránícím hráči (profesionálnímu ani amatérskému) v přestupu k novému klubu.
Z právě uvedeného vyplývá, že rovnováha vztahu mezi hráčem a klubem dle pravidel FIFA se naklání ve prospěch volnosti rozhodování hráčů, v kterém klubu budou působit – vede tedy k tzv. volnému pohybu hráčů. Tento volný pohyb však není neomezený, je třeba též chránit zájmy klubů, zejména ve vztahu k výchově hráčů, resp. je dokonce k výchově hráčů pozitivně motivovat. V otázce věkové hranice volného pohybu hráčů, kterou FIFA stanoví tak, že:
a) volný pohyb hráčů končí dosažením 12 roku věku;
b) mezi 12 a 23 rokem věku hradí nový klub tzv. tréninkovou kompenzaci podle výpočtu FIFA, a to v případech, kdy
aa) hráč podepisuje první profesionální smlouvu,
bb) hráč přestupuje do zahraničí,
c) od 23 let je opět hráčem volným.
Zatímco hranice 12 roku je neměnná (kogentní), hranice 23 roku věku zůstává k diskuzi.
V těsné souvislosti s hrazením tréninkové kompenzace podle pravidel FIFA, je zapotřebí vyřešit otázku odstupného, které je v rámci vnitrostátních přestupů hrazeno. Předpisy FIFA toto pravidlo a priori nevylučují, avšak vytýkají předpisům FAČR, resp. navrhují zásadní změnu, a totiž, že přestup hráče je na uhrazení odstupného nezávislý, jinými slovy řečeno, neuhrazení odstupného není důvodem pro to, aby hráč nepřestoupil.
Jako žádoucí řešení se proto jeví systém, kdy:
a) budou implementována do předpisů FAČR ustanovení o tréninkové kompenzaci (která jsou tak či onak závazná již dnes);
b) bude ponechán systém odstupného, které:
aa) bude podrobněji rozpracováno;
bb) se bude využívat vždy, když
aaa) se strany nedohodnou,
bbb) se nebude hradit tréninková kompenzace sub a);
cc) bude obsahovat ustanovení o tom, že přestup hráče je na uhrazení odstupného nezávislý s tím, že bude dále rozpracován systém disciplinárního sankcionování nového klubu v případě, že povinnost uhrazení odstupného nesplní v předepsané lhůtě.
Pro zjednodušení výše řečeného, nový Přestupní řád bude obsahovat přehlednou a závaznou tabulku výše odstupného pro jednotlivé přestupy hráčů ve věku mezi 12. a zřejmě 23. rokem věku, jehož uhrazení nebude předpokladem uskutečnění přestupu jako takového, nicméně případné neuhrazení bude mít jiné, vážné, zejména disciplinární důsledky.
Ve všech případech je konečně nutné mít na paměti, že výpočet ceny stanovený ať už předpisy mezinárodními nebo souborem předpisů FAČR, bude mít vždy povahu sekundární, neboť, takříkajíc, prim, bude v tomto případě hrát dohoda stran (klubů).
II. Hostování neprofesionálních hráčů
FIFA dále upozorňuje, že „hostování je možné pouze u profesionálů. Hostování amatérského hráče možné není, jelikož klub, který hráče zapůjčuje, musí mít v okamžiku, kdy hráč odchází na základě zapůjčení, platnou pracovní smlouvu (smluvní vztah), což amatérský hráč z povahy věci nemá“.
V tomto případě jde o logicky navazující krok ve vztahu k „bezsouhlasovému“ přestupu podle předchozího bodu, neboť v takovém případě je tento institut bezpředmětný. Hostování v obecné rovině tedy v rámci neprofesionálního fotbalu nebude možné uskutečnit za předpokladu, že hráč nebude mít s mateřským klubem uzavřenu smlouvu, jež bude plně naplňovat náležitosti smlouvy profesionální.
III. Střídavý start talentovaných hráčů a farmářská družstva
V případě střídavých startů talentované mládeže je závěr FIFA taktéž celkem jednoznačný, a totiž, že „hráč může být současně registrován pouze v jednom klubu. Toto ustanovení je na vnitrostátní úrovni závazné. Platí tedy, že hráč může hrát za různé týmy téhož klubu (má-li klub týmy několika kategorií), ale v žádném případě nesmí hrát za klub B, pokud (dokud) je registrován za klub A.“
Je tedy třeba členy FAČR upozornit, že s účinností od příští sezony nebudou předpisy FAČR institut střídavých startů znát.
Ruku v ruce s tímto institutem pak jde i otázka další existence tzv. farmářských družstev, která více či méně kopíruje střídavý start. I k tomuto institutu se FAČR hodlá postavit stejně, jako je tomu u střídavého startu a jeho úpravu do souboru předpisů FAČR od sezóny 2016/2017 nezahrnout.
IV. Další změny menšího rozsahu
Změny spíše marginálního charakteru lze očekávat, i co se týče:
a) definice profesionálního hráče;
b) reamaterizace;
c) doby transferového okna pro profesionální ale i neprofesionální hráče;
d) úpravě institutu tzv. „Third-party ownership“.
V tuto chvíli ne zcela dořešenou otázkou je sdružený start družstev a start hráče v takovém družstvu. Lze však předpokládat, že jde o institut, který pro sezonu 2016-2017 bude umožněn.
Závěrem se jeví jako vhodné doplnit i určitou časovou osu, jež celý proces tvorby paragrafovaného znění výše zmíněného bude doprovázet. LPO FAČR zřídilo pracovní skupinu, jež je tvořena z odborníků na předmětnou problematiku, a to jak z řad příslušníků výkonnostního tak profesionálního fotbalu. Jejím úkolem pro nejbližších několik týdnů je připravit znění nového Přestupního řádu, jenž bude předložen Výkonnému výboru FAČR na jeho listopadovém či prosincovém zasedání na vědomí, načež s jeho podobou bude seznámena též široká fotbalová veřejnost. Jak už bylo uvedeno výše, účinnost nového Přestupního řádu je předpokládána k počátku nadcházející sezony, tedy k 1. 7. 2016.
S úctou,
Rudolf Řepka,
generální sekretář FAČR
Půlhodinka během které se nebudete nudit – film není jen výchovně vzdělávacím zrcadlem, ale zároveň výzvou všem, kteří se starají nejen o sportovní růst dětí.
Pojďme spolupracovat na výchově, nikoliv pouze zápasit o výsledky.
Z Židenic až do první fotbalové ligy. Taková byla kariéra Petra Švancary. Koncem června se s ní tento sedmatřicetiletý fotbalista rozloučí na stadionu Za Lužánkami. A potom se s plnou vervou pustí do projektu, který má děti od počítačů přivést k malé kopané. „Už teď se těším na to, že se díky němu budu do Židenic pravidelně vracet,“ říká známý fotbalový bavič. [J. Němec| Židenický zpravodaj]
Krásně. Bylo to nádherné období, které mi navždy zůstane v srdci. Pamatuju se, že jsem vyrůstal v tom největším paneláku na Staré osadě a vždycky jsme se s klukama sešli před domem a kopali si. Pak jsem začal chodit do školy na Gajdošově. V první třídě za mnou přišel pan trenér Nekvapil, který trénoval přípravku v Čafce, a pozval mě na nábor. Tam začaly moje první fotbalové krůčky.
Měli jsme škvárové hřiště, které bylo z kopce. Tým, který hrál zrovna dolů, měl vždycky výhodu. Za jednou z branek byl navíc kopeček. Když jsme špatně hráli nebo jsme na tréninku dělali bordel, museli jsme ho vybíhat. Ale zažil jsem tam krásné zápasy a turnaje. Rád na to vzpomínám.
Určitě moji rodiče a pan trenér Nekvapil. Myslím, že hlavně díky nim jsem u toho vydržel a nezabalil to třeba v devíti letech. Rodiče mi do ničeho nemluvili a o to víc mě povzbuzovali. A to bylo asi dobře. Pamatuji se, jak mě vozili na tréninky i na zápasy. Táta vždycky přijel s naší starou Škodou 120, nabrali jsme pět kluků a jeli jsme na turnaj.
Ono to spolu často souviselo. Kousek od našeho paneláku totiž bylo velké nákupní centrum. Takže když jsme hráli fotbal nebo hokej a začalo pršet, šli jsme tam. Z popelnic jsme si udělali branky a hráli jsme na ně. Později jsme si je ještě vylepšili, když jsme si doma udělali vlastní branky z různých plachet. Inspirovalo nás tehdy hokejové mistrovství. Všichni jsme si pak hráli na Jiřího Šejbu a další hráče. A pochopitelně jsme u toho dost řvali, takže lidi z okolí neměli moc radost. Občas na nás zavolali i policii. Vždycky jsme utekli, ale za hodinu už jsme byli zpátky a hráli jsme dál.
Moje útočiště je teď sice u Brněnské přehrady, kde jsem si koupil byt, ale shodou okolností jsem nedávno o návratu do Židenic uvažoval. Říkal jsem si, že mít tu možnost, asi bych do toho šel. Vždycky když tudy projíždím, cítím velkou nostalgii. Vzpomínám, jak jsme si tady s klukama hráli. Naši pak vždycky v poledne jen zapískali na prsty, já jsem přiběhl domů, naházel do sebe oběd a hned zase letěl na hřiště. Mám k Židenicím prostě blízko. A je dobře, že teď se tady hodně dělá pro zlepšení prostředí.
Jeho podstatou je dát dětem náplň volného času. Aby ho netrávily u počítače nebo třeba v parku s cigaretou v puse. Ve spolupráci se školami i školkami jim chceme dát základy malé kopané. A kdo bude chtít, může se tomu věnovat i dál. Plánujeme totiž pravidelné tréninky se školáky, které povedu. Věřím, že to děti přitáhne a zafunguje to jako prevence proti drogám nebo kouření.
Kromě tréninků tam budu působit hlavně jako jakási autorita, která může přitáhnout víc lidí. Věříme totiž, že projekt pomůže zvětšit základnu pro malý fotbal. Tím spíš, že hřiště na něj je prakticky v každé městské části. Takže pro nikoho není problém, přijít si zahrát. Navíc máme i podporu brněnského primátora nebo jihomoravského hejtmana.
Hlavně spoustu známých osobností. Součástí bude třeba autogramiáda hokejistů Komety Brno. A podepisovat se bude i trenér Petr Uličný, kterému teď vychází knížka. Budou tam legendy Zbrojovky, slavní hokejisté, zpěváci i herci.
Tráva i ochozy budou určitě připravené. Sice tam zatím není voda ani elektřina, ale věřím, že když všechno oběhám, vyjdou mi vstříc. A za pár měsíců se tam třeba odehraje i zápas Komety pod širým nebem. Kromě toho jsem taky rád, že se nám tím znovu povedlo otevřít otázku fotbalového stadionu. Doufám, že se brzo začne stavět.
Jsem Žideničák každým coulem, a proto jsem se rozhodl, že prodej bude v novém fotbalovém obchodě, který se teď v Židenicích otvírá. Jmenuje se Top4Football a je v Bubeníčkově ulici. Hned naproti legendární hospodě Styl, kam jsem jako malý chodil tátovi pro pivo. Nikde jinde fanoušci vstupenky neseženou. Můžou si je ale rezervovat přes internet a pak si je vyzvednout. Jeden lístek stojí 99 korun a většina výtěžku půjde na charitu.
Těch lidí je spousta. Budou tam třeba bývalí fotbalisté Zbrojovky jako Karel Jarůšek, Marcel Cupák, Pavel Holomek, René Twardzik nebo Jan Palinek. A spousta dalších známých fotbalistů, hokejistů, zpěváků nebo herců.
V sobotu 13. 6. a v neděli 14. 6. se na našem hřišti koná Mezinárodní turnaj Žijeme hrou 2015 pro kategorie U10 (sobota) a U11 (neděle). Turnaje se účastní celkem 16 týmů z Česka a Slovenska a hráči ČAFC Židenice nastoupí v týmu pod hlavičkou Žijeme hrou.
Více informací o turnaji najdete na na našem webu v sekci Turnaje a také na webu www.zijemehrou.cz
Přijďte podpořit naše kluky (a dívky) a užijte si s námi fotbalový víkend.
Aktualizováno: Fotografie ze soboty i z neděle najdete v galerii na zonerama.com
Jak vidí výchovu mladých sportovců úspěšný hokejista Josef Marha? Zajímavý text, který se netýká jen výchovy mladých hokejistů, vyšel na sportovním portálu isport.blesk.cz.
Hrával NHL, za reprezentaci, největší věhlas sklízel ve Švýcarsku. V Davosu, kde slavil pět ligových titulů, patří mezi výjimečně populární osobnosti. Ne náhodou mu alpský velkoklub předkládá nabídku vést slavný tým. Prima vyhlídky, řekli byste. Jak se to vezme. Když se Josefa Marhy (39) zeptáte, co ho trápí, vypálí hned: To, jak u nás zacházíme s malými hokejisty… „Vyrábíme z nich roboty,“ tvrdí.
Hutný ohlas z parádně připraveného mistrovství světa nestihl pořádně ani doznít a už se v českém hokeji propírá, zda a jak je vůbec zajištěna hráčská budoucnost. Na paškále je výchova talentů, tu větší, tu menší hokejové legendy tvrdí, že se věci sice hýbou, ovšem špatným směrem. Bývalý útočník Chicaga, Anaheimu či Colorada procestoval svět, může srovnávat. Pro někoho mohou jeho slova vyznít jako tvrdá kritika, jiný si z nich vezme inspiraci.
V hokeji se rozproudila diskuse na téma výchovy hráčů. Vy jste všude možně načerpal zkušenosti. Váš názor?
„Žádný trenér nemá patent na perfektní trénink, ale co jsem měl možnost zhlédnout, zažít a poznat, vychází mi z toho, že musíme mít lepší přístup ke klukům. A to zásadně.“
V čem nejvíc?
„Mám dvanáctiletého kluka, hokeji se věnuje. Je ve věku, kdy jeho ročník a dokonce i ty menší nenecháme udělat chybu. Považuju za strašnou chybu u trenérů, že je za herní prohřešky peskují. Seřvou kluky, přitom jim kolikrát ani nevysvětlí, jak to mělo být zahráno. Jsou to pořád děti a musejí poslouchat křik trenérů a doma i rodičů. To je průšvih. Kluk má jít na led uvolněnej, s radostí a touhou se bavit. Nestresovat se, že když něco pokazí, trenér ho zhvízdá. Jasně jsem vypozoroval, že tu schází forma tréninků, kde by se malí kluci hokejem víc bavili. Bereme to příliš vážně. Vyrábíme z nich roboty.“
Zbytečný dril, který je ve finále kontraproduktivní?
„Naprosto zbytečný. V hokeji jsem načerpal pár zkušeností, o přípravě ve Švýcarsku vím prakticky vše, jsem v kontaktu s kamarády ve Švédsku, znám lidi, co vytvářeli úspěšný americký program. Všude tam se hokejem do patnácti let baví. A co je důležité, učí se všechny posty. Obránce si zahraje zápas v útoku a křídlo jde klidně na beka. Vyvíjí se. Jakmile si útočník neosvojí základy hry pro zadáky, nikdy se nenaučí bránit. A když si bek nezahraje vepředu, nikdy nezjistí, jak správně zaútočit. Podívejte se, jak to dnes hraje Kanada. Viděl jsem sedm jejich zápasů v Praze, obránce za soupeřovou bránou, centr nebo křídlo ho jistí vzadu. Krásně se prolínali. To samé nebudeme předvádět, pokud mladým klukům neposkytneme prostor k růstu všestrannosti. A to se u nás neděje. Bohužel. Zabíjíme v nich kreativitu v nejhorší možný čas.“
Ničíme talenty úzkoprofilovým tvarováním?
„Rozhodně. Navíc se strašně zaměřujeme na to, aby kluci znali jen a jen hokej. To je přeci blbost. Za našich časů jsme hrávali fotbal, basket, tenis. Strašně nám to pomohlo do hokeje. Dnešní kluci nepřelezou plot, když to přeženu. Nevědí, co je to opičí dráha. Znají jen led, hokejku a puk. A jediný cíl zní vyhrávat.“
Je podle vás velký problém snaha za každou cenu vynikat, porazit druhého, což mezi malé hráče vnáší nepohodu? Stejně tak evidování bodování a dalších individuálních statistik?
„Třeba sledování produktivity bych v kategorii do čtrnácti let okamžitě zrušil. Že dá dvanáctiletý kluk osmdesát gólů za sezonu, to je úplně jedno. Za dva roky to nebude nikdo vědět. Jakmile se začne lámat chleba, kolem patnácti, šestnácti let, tam začněme sledovat individuální výsledky, ale rozhodně ne dřív.“
Čím to podle vás je, že kluby upřednostňují cestu okamžitých výsledků na úkor výchovy?
„To je těžké téma. Trenéři nemají zrovna snadnou pozici. Musí se držet klubové politiky. A pokud mezi deseti budete jediný, kdo to chce dělat jinak, tak co nastane? Vyhodí vás. Drtivá většina trenérů se snaží, dělá, co může, ale nemá potřebné znalosti.“
K tomu ambiciózní rodiče. Je samozřejmě skvělé, že potomky podporují a vedou ke sportu, ale zase – málokde nepřekročí hranu, za níž nemají co pohledávat. Pak škodí.
„Rodiče jsou samostatné téma. Kdo nejvíc pomáhá rozvoji hokeje? Rodiče. A kdo hokeji nejvíc škodí? Také rodiče… Rovnováha se těžko hledá. Snad všichni vidí ve svém klukovi nového Jágra. Ale bohužel, mám špatnou zprávu. Žádný další Jágr už se nenarodí. Byl jeden a konec. Rodiče na kluka vyvíjejí obrovský tlak. Chtějí si na něm dokázat to, co nezvládli se sebou. Nic dobrého to nepřináší. Odmala veškerá snaha tátů a mamin vede k NHL. Doma se usnesou, že pro to udělají absolutně všechno. Za každou cenu. Kdo se tam za poslední roky dostal z naší extraligy?“
Tomáš Hertl.
„Jeden člověk. A to ho teď čeká boj o místo v kádru. Zapomíná se na to, že hokej je hlavně koníček. Hobby, při kterém se mají dotyční bavit. Vážnost se tomu má přikládat od nějakých šestnácti let.“
Věhlasný kouč Luděk Bukač tomu procesu říká mrzačení dětských duší. Souhlasíte?
„Naprosto. Máme na ně obrovské nároky, ničíme jim dětství. Dřív nebo později se děcka musí psychicky rozložit, vyhoří. Málokdo je totiž tak odolný. Stávají se z nich loutky, s nimiž pohybujeme jako ve stiga hokeji. Dril, dril a dril. Pak se při utkání přihodí moment, který hoši netrénovali a vůbec nevědí, co si počít. Není divu, když se maká podle šablony, kluci navíc neznají jiný pohyb než ten z hokeje. Logicky jim dříve či později dojde šťáva a hokej opustí plni naštvání a pocitů zklamání. S tímhle by se mělo začít rychle něco dělat.“
A začne se?
„Moc tomu nevěřím. Musí se přitom rozjet velká diskuse, která povede k nastavení nové filozofie. Spíš se ale stane prd. Spoustě trenérů nic nezazlívám, pracují podle nejlepšího svědomí, ale chybí mi tu větší pokora k hokeji. Snaha vzdělávat se, pracovat se, otvírat se novým poznatkům a trendům. Vzít si zkušenost tady odsud, od jiných. Jenže musíte chtít. Každý má za to, že sám ví všechno nejlíp a nenechá si do toho nikým kecat.“
Jakou zkušenost máte přímo z Hradce Králové?‘
„Docela dobrou. Máme tam kvalitní trenéry, někteří ale taky řvou přes čáru nebo jsou pohlcení atakem rodičů, vůbec stavem naší společnosti, kde se vyžaduje všechno hned. Běda, jak nemáte hned výsledky. V každém případě by tu všichni trenéři měli mít snahu posouvat se dál. Cestovat na stáže. Samozřejmě, stojí to peníze. Ale tady jde o nutnou investici. Sice dlouhodobou, ale vyplatí se. Netlačil bych tolik na umístění.“
Na druhou stranu, každý chce z podstaty věci vynikat, ne?
„To beru a nerozporuju, je ale hrozná blbost, když pak hrajete zápas na dvě lajny, abyste soupeře dostali. To je neúnosně za hranou. Když vidím některé trenéry na střídačce soupeře, z jejich chování se mi chce brečet. V lepším případě. V tom horším zvracet. Zažil jsem hodně. A když pak malý slávista musí čůrat na sparťanskou vlajku… Kde to jsme? Takový trenér je zralý na psychiatrii. Po tomhle rozhodně nemá v klubu co dělat.“
Ale když jsou i rodiče pro…
„Právě. Smutný je, a už jsme na to i narazili, častý přístup rodičů. Občas se mě někdo zeptá, jestli jejich kluk netrénuje málo, zda by si neměl přidávat. Odpovídám jim, že je to naprostý nesmysl. Radím jim, ať nechají děcka běhat za barákem, ať si vylezou na strom. Oni tohle absolutně neznají. Jakmile v sobotu nebo neděli nemají zápas, rodiče nevědí, co s nimi.“
Co byste očekával od hokejového svazu, který samozřejmě neřídí chod každého oddílu, ale dění zastřešuje a má udávat směr?
„Měl jsem možnost mluvit s jedním člověk ze svazu. Myslí to tam dobře, snaží se. Metodiku vysvětlují tak, jak se má. Ale stejně si to ty kluby dělají, jak chtějí.“
Chybí podle vás kontrola?
„Nejde o kontrolu, to je špatně. Jakmile se najede na systém nařizování, nemá to význam. Protože všichni musí chtít. Chtít táhnout společně, nevést půtky a osobní války. Svaz by měl doporučovat.“
Jaký je názor Švýcarů na český hokej? Jejich škola se zvedá, junioři začínají být konkurenceschopní a i áčko dovede zazářit.
„Víte, co je zarážející? Oni se na nás pořád dívají jako na hokejovou velmoc. Já to nechápu. Mám za to, že jediní, kdo tohle povědomí u nás ještě šíříte, jste vy, novináři. Vy o hokeji stále ve velkém píšete, projevujete tendenci zlepšovat ho, upozorňovat na nešvary, přicházet s novými myšlenkami. Média a fandové, kteří vytvořili na mistrovství světa neskutečnou atmosféru, drží hokej.“
Je tu podle vás řeč o produktu, který je uměle držen při životě?
„Ano, je to umělé. Že jsme ustrnuli v roce 2005, málokdo vidí. Dnešní hokej je o ničem jiném.“
Je ovšem spravedlivé porovnávat se například s Kanadou nebo s USA?
„Samozřejmě je to z tohoto pohledu diskutabilní. Ale po stávce v roce 2005 v zámoří najeli na model, který jim nese obrovské ovoce. Vymýtili věci, které hokeji ubližovaly. Hákování, přidržování, osekávání. Vsadili na bruslení a zachránili hokej. Venku trenéři učí, abyste do rohu chodili naplno. Tady radíme jet do rohu, zvedni hlavu, podívej se, rozhodni se, nahraj… Zatraceně špatný návyk, kterého se těžko zbavíte. Kanada valí na bránu, my si různě sjíždíme tudy a támhle. Všechno krkolomně.“
Na svazu podle mého vědí, co je moderna, jen si nemyslím, že donutí hnutí, aby se podle toho chovalo. Nahoře se řekne se A, ale dole chybí B.
„Vidím to stejně. I do hokeje se logicky odráží problémy naší společnosti. Jen ať si nahoře kecají… Víte, já tu nechci dělat chytrého, NHL jsem nehrál zase tak dlouho, ale rozpoznal jsem tam rychle to dobré, to, co funguje. Nemluvě o Švýcarsku. A jednoznačně tvrdím: Když na klukovi budete dřít, nevydrží to. Pokud sám nepřijde na to, že je nabádán dělat špatné věci, časem bude po něm. Tak to je. Protože ve volnu má jen hokej a počítač.“
Je fakt, že hráči kolem zlaté generace se uměli postavit ke všemu. Jde jim skvěle fotbal, tenis, golf. Nejsem si jistý, co jejich následovníci…
„No, moc velké mínění o jejich jiných sportovních schopnostech nemám. A když si náhodou někdo z nich chce jít kopnout za nějakou vesnici fotbálek, už je oheň na střeše. Nechápu.“
Co říkáte nikterak ojedinělému názoru, že první lajnu hrají ti, jejichž rodiče si to zaplatí, ti nejlepší jsou ve druhé a pak ten zbytek?
„Nesetkal jsem se s tím, ale věřím tomu. Takhle to ovšem může fungovat maximálně jen do patnácti let, pak přicházejí selekce a slabší jedinec se těžko prosadí. Takže, pokud si nějaký rodič dráhu svého synka platí, jsou to vyhozené peníze.“
Co všechno vidíte za čtvrtým místem Růžičkova výběru v Praze? Na jednu stranu jde o úspěch, ale je tam i to ale…
„Se čtvrtým místem bychom měli jít do ulic a slavit ho. Za námi zůstalo Švédsko a Finsko. Především tedy Švédsko, kterému odřeklo sedmadvacet hráčů a postavilo takový mančaft… Víte, já posuzuju stav hokeje hodně podle toho, kolik hráčů máte v NHL. Švédové by mohli postavit tři týmy, Finové jeden a půl, my jeden. Takže zaplaťpánbůh za Jágrův výkon proti Finům ve čtvrtfinále. Kluci hráli všechno solidně, hra byla slušná, ale bylo vidět, že hrají s vědomím velkého tlaku. Škoda toho, lidi přitom za nimi stáli, mohli se presu zbavit. A taky bylo poznat, že hráče NHL nemůžete nikým nahradit. Ta liga je někde jinde. Netvrdím, že všichni nominovaní by měli být jen z nejlepší ligy, ale trvám na tom, že jejich kvalitu nenahradíte.“
Všichni básní o pražské Kanadě, nadupané jmény. Ale nezaslouží ještě větší kredit Amerika s hráči z univerzit?
„Souhlasím. Tak jak hrály USA část zápasu proti Rusku, takový výkon jsem neviděl ani od Kanady. Neuvěřitelný a neskutečný výkon. Ti kluci fantasticky jezdili nahoru, dolů. Úžasný zážitek, nesmírně sympatická a výborná práce. Navíc pánové z univerzity. Ti borci na to měli a naprosto s přehledem.“
Zato „ti vaši“ Švýcaři…
„Ti mě letos zklamali strašně. Hráli jako ponocný.“
Máte obavy o budoucnost českého hokeje?
„Můžeme klidně zase jednou mistrovství světa vyhrát, vozit medaile, ale je otázkou, kolik hráčů nám zůstane v NHL. Atakovat hranici padesáti lidí v zámořské lize bude asi nereálné. Snad jedině, když ti naši nejlepší ve věku okolo šestnácti odejdou ven. Tady se to nenaučí, hokeji přijdou na kloub jinde. Tam, kde zjistí, že hokej není o vyčůranosti, ale poctivé práci, která má hlavu a patu.“
Vidíte světlo na konci tunelu?
„Jedině, pokud přijde pokora. Jenže moc tomu nevěřím. Tady pořád budou převládat snahy dostat svého syna tam a tam, nekoukat se nalevo, napravo. Snahy mít doma profesionály ve věku, kdy by pro ně hokej měl být zábavou. Kdyby to šlo, my bychom za ně i dýchali, hráli. A pak se podíváte do jejich očí a máte jasno. Trenéři se navzájem pomlouvají, za zády vám vrazí nůž do zad. To se sice děje všude, ale ne v takové míře jako u nás. A je to strašná škoda.“
(zdroj: isport.blesk.cz)
