Z Židenic až do první fotbalové ligy. Taková byla kariéra Petra Švancary. Koncem června se s ní tento sedmatřicetiletý fotbalista rozloučí na stadionu Za Lužánkami. A potom se s plnou vervou pustí do projektu, který má děti od počítačů přivést k malé kopané. „Už teď se těším na to, že se díky němu budu do Židenic pravidelně vracet,“ říká známý fotbalový bavič. [J. Němec| Židenický zpravodaj]

S fotbalem jste začínal v Židenicích. Jak na to vzpomínáte?

Krásně. Bylo to nádherné období, které mi navždy zůstane v srdci. Pamatuju se, že jsem vyrůstal v tom největším paneláku na Staré osadě a vždycky jsme se s klukama sešli před domem a kopali si. Pak jsem začal chodit do školy na Gajdošově. V první třídě za mnou přišel pan trenér Nekvapil, který trénoval přípravku v Čafce, a pozval mě na nábor. Tam začaly moje první fotbalové krůčky.

Jaké tehdy byly v Židenicích podmínky pro fotbal?

Měli jsme škvárové hřiště, které bylo z kopce. Tým, který hrál zrovna dolů, měl vždycky výhodu. Za jednou z branek byl navíc kopeček. Když jsme špatně hráli nebo jsme na tréninku dělali bordel, museli jsme ho vybíhat. Ale zažil jsem tam krásné zápasy a turnaje. Rád na to vzpomínám.

Co vás nejvíc ovlivnilo v začátcích kariéry?

Určitě moji rodiče a pan trenér Nekvapil. Myslím, že hlavně díky nim jsem u toho vydržel a nezabalil to třeba v devíti letech. Rodiče mi do ničeho nemluvili a o to víc mě povzbuzovali. A to bylo asi dobře. Pamatuji se, jak mě vozili na tréninky i na zápasy. Táta vždycky přijel s naší starou Škodou 120, nabrali jsme pět kluků a jeli jsme na turnaj.

Měli jste čas i na nějaké lumpárny, nebo jste jenom hráli fotbal?

Ono to spolu často souviselo. Kousek od našeho paneláku totiž bylo velké nákupní centrum. Takže když jsme hráli fotbal nebo hokej a začalo pršet, šli jsme tam. Z popelnic jsme si udělali branky a hráli jsme na ně. Později jsme si je ještě vylepšili, když jsme si doma udělali vlastní branky z různých plachet. Inspirovalo nás tehdy hokejové mistrovství. Všichni jsme si pak hráli na Jiřího Šejbu a další hráče. A pochopitelně jsme u toho dost řvali, takže lidi z okolí neměli moc radost. Občas na nás zavolali i policii. Vždycky jsme utekli, ale za hodinu už jsme byli zpátky a hráli jsme dál.

Kdybyste měl příležitost vrátit se do Židenic, využil byste ji?

Moje útočiště je teď sice u Brněnské přehrady, kde jsem si koupil byt, ale shodou okolností jsem nedávno o návratu do Židenic uvažoval. Říkal jsem si, že mít tu možnost, asi bych do toho šel. Vždycky když tudy projíždím, cítím velkou nostalgii. Vzpomínám, jak jsme si tady s klukama hráli. Naši pak vždycky v poledne jen zapískali na prsty, já jsem přiběhl domů, naházel do sebe oběd a hned zase letěl na hřiště. Mám k Židenicím prostě blízko. A je dobře, že teď se tady hodně dělá pro zlepšení prostředí.

Pokud vím, tak teď pracujete na jednom projektu s prezidentem Světové federace malého fotbalu Filipem Judou. Můžete vysvětlit, co je to za projekt?

Jeho podstatou je dát dětem náplň volného času. Aby ho netrávily u počítače nebo třeba v parku s cigaretou v puse. Ve spolupráci se školami i školkami jim chceme dát základy malé kopané. A kdo bude chtít, může se tomu věnovat i dál. Plánujeme totiž pravidelné tréninky se školáky, které povedu. Věřím, že to děti přitáhne a zafunguje to jako prevence proti drogám nebo kouření.

Projekt bude pod hlavičkou Asociace malého fotbalu České republiky. Jakou úlohu máte vy?

Kromě tréninků tam budu působit hlavně jako jakási autorita, která může přitáhnout víc lidí. Věříme totiž, že projekt pomůže zvětšit základnu pro malý fotbal. Tím spíš, že hřiště na něj je prakticky v každé městské části. Takže pro nikoho není problém, přijít si zahrát. Navíc máme i podporu brněnského primátora nebo jihomoravského hejtmana.

Vraťme se ještě k velkému fotbalu. 27. června chystáte rozlučku s kariérou. Co na ní lidé uvidí?

Hlavně spoustu známých osobností. Součástí bude třeba autogramiáda hokejistů Komety Brno. A podepisovat se bude i trenér Petr Uličný, kterému teď vychází knížka. Budou tam legendy Zbrojovky, slavní hokejisté, zpěváci i herci.

Rozlučka má být na stadionu Za Lužánkami, který jste nedávno začal s dobrovolníky opravovat. Zvládnete ho na rozlučku přichystat?

Tráva i ochozy budou určitě připravené. Sice tam zatím není voda ani elektřina, ale věřím, že když všechno oběhám, vyjdou mi vstříc. A za pár měsíců se tam třeba odehraje i zápas Komety pod širým nebem. Kromě toho jsem taky rád, že se nám tím znovu povedlo otevřít otázku fotbalového stadionu. Doufám, že se brzo začne stavět.

Kde lidé vstupenky na rozlučku koupí?

Jsem Žideničák každým coulem, a proto jsem se rozhodl, že prodej bude v novém fotbalovém obchodě, který se teď v Židenicích otvírá. Jmenuje se Top4Football a je v Bubeníčkově ulici. Hned naproti legendární hospodě Styl, kam jsem jako malý chodil tátovi pro pivo. Nikde jinde fanoušci vstupenky neseženou. Můžou si je ale rezervovat přes internet a pak si je vyzvednout. Jeden lístek stojí 99 korun a většina výtěžku půjde na charitu.

Můžete ještě jmenovat nějaké osobnosti, které se na rozlučce představí?

Těch lidí je spousta. Budou tam třeba bývalí fotbalisté Zbrojovky jako Karel Jarůšek, Marcel Cupák, Pavel Holomek, René Twardzik nebo Jan Palinek. A spousta dalších známých fotbalistů, hokejistů, zpěváků nebo herců.